Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské

Historie

"Dne 14. července roku 1904 o šesté hodině ranní padla u Božího Daru první ostrá rána z děla, která znamenala počátek konce obce Mladé. Ministerstvo války zakoupilo od bývalé majitelky panství benáteckého, c.k. privilegované banky pro země rakouské (Länderbank) všecky lesy a panská pole kolem obce Mladé za účelem zřízení velkého vojenského cvičiště pro výcvik ve válečné ostré střelbě obou armádních sborů v Čechách. Ježto obec Mladá nalézala se právě v centru tohoto cvičiště, byly usedlosti rolníků a obyvatel v Mladé vykoupeny, částečně vyvlastněny a obyvatelé obce Mladá opustili svá stavení a rozptýlili se po širé zemi. Jeden se odstěhoval s celou rodinou do Ameriky. Ministerstvo války v náhradu za farní kostel, faru a hřbitov v Mladé vystavělo nový kostel, faru a hřbitov v obci Milovicích, která do té doby byla s obcemi: „Jiřice, Lipník a Zbožíčko“ přifařena do Mladé a tvořila bývalou farní osadu (kollaturu) Mladou. Zaniklá farnost v Mladé čítala pět obcí a to Mladou, centrum celé farnosti, Jiřice, Milovice, Lipník a Zbožíčko. ..."

"... Den 25. listopadu roku 1907 bude na vždy památným pro obec Milovice, neboť toho dne posvěcen byl nový kostel, hřbitov a nová farní budova v Milovicích. ..."

"... Jako bývalý farní kostel v Mladé, tak i nový v Milovicích zasvěcen jest sv. panně a mučednici Kateřině Alexandrinské. ..."

(citace úryvků z úvodu kroniky farnosti Milovice)

Jak z výše citovaných úryvků a dalšího textu kroniky vyplývá, obec Milovice až do roku 1904 vlastní kostel neměla, protože spolu s okolními vesnicemi spadala pod farní správu v Mladé, kde byl kostel (vystavěný v barokním stylu), fara i hřbitov. Bohužel v mnoha publikacích se mylně uvádí, že v Milovicích stál taktéž barokní kostel, který "... byl v letech 1906-1907 přestavěn a po likvidaci kostela v Mladé r. 1905 byly do něho přeneseny sv. relikvie a vnitřní zařízení..." Skutečný stav vzniku kostela v Milovicích jasně popisuje farní kronika (viz podtržený text).

Stavba kostela v Milovicích je postavena v pseudogotickém slohu jako jednolodní, obdélníkovitý, s pětiboce uzavřeným presbytářem a sanktusovou vížkou. U presbytáře je obdélná sakristie, nad západním průčelím se tyčí hranolová věž. Strop je plochý, dřevěný, presbytář je sklenut křížovou žebrovou a v závěru paprsčitě hvězdicovou klenbou. Venkovní fasáda je členěna lisenami.

Mobiliář pochází z velké části z původního barokního kostela z Mladé:

Hlavní oltář tvoří tumba s pozlacenou řezbou božské rodiny. Dva sloupy oblé a dva vrtulové nesou úseky kládí, na němž sedí andílkové. Obraz sv. Kateřiny lexandrijské je od malíře Scheiwelwma, po stranách jsou sochy sv. Augustina (se srdcem) a sv. Jeronýma (s pasteveckou holí). V nástavci je zpodobněn sv. Jan Křtitel na poušti. Po stranách oltáře je zlacená akanthová řezba.

Boční oltáře P. Marie Vítězné (se sochami sv. Jáchyma a Anny) a sv. Jana Nepomuckého (s obrazem od Weise z r. 1861 a sochami sv. Notburgy a Kláry) jsou také z původního kostela.

Lavice pocházejí ze zderazkého kláštera, z 18. století.

Větší kostelní zvon o průměru 77 cm, hloubce 55 cm a hmotnosti 290 kg byl ulit v roce 1552 zvonařským mistrem Petra z Mladé Boleslavi. Na horním okraji je linkou ohraničený a dělený dvouřádkový nápis: LETHA M D LII WYWYSSOWATI TEBE BVDV BOZIE MVY KRALI A DOB / RORZECZYTI BVDV GMENV TWEMV NAWIEKY WIEKVW SKRZE PETRA (N zrcadlové). Je to zřejmě nejstarší zvon na okrese Nymburk a je jednou z mála kulturních památek v Milovicích. Nyní je zavěšen ve věži kostela.

Menší kostelní zvon o průměru 33,5 cm pochází z 2. poloviny 17. stol. a byl odlit některým z lothrinských zvonařů, kteří v té době působili v Čechách. Je zavěšen v sanktusové vížce nad presbytářem kostela.

Poslední stavební úpravy byly prováděny v r. 1931. V roce 1986 byla provedena nová elektroinstalace kostela, výměna okenních vitráží a výměna střechy.

Milovický kostel, stejně tak jako kostel v Mladé, je zasvěcen světici panně a mučednici sv. Kateřině.

Pocházela z Alexandrie a připomínala egyptskou princeznu. Vynikala neobyčejnými dary ducha, znalostí pohanské filosofie i křesťanské nauky. S opovržením odmítla nabízenou císařskou korunu a raději volila smrt než hřích. Měla být mučena hladem a zahynout mezi ozubenými koly. Hroty však nevydržely, proto byla sťata. Její postava se stala přitažlivou pro spisovatele i malíře. Nadšeným šiřitelem její úcty byl sám Otec vlasti – Karel IV.

Za zmínku o milovickém kostele stojí jeho originální vnitřní malba. Tu provedli vojenští ruští váleční zajatci v pravoslavném slohu (1915-1919). Vchod do kostela je obrácen na východ.

Současně s kostelem byl založen místní hřbitov s prvním pohřbením 29.11.1907.

Současnost

V roce 2001 byla provedena za finanční pomoci Města Milovice generální oprava většího zvonu ve věži kostela vč. jeho uchycení (nová dubová hlava, oprava stolice) a oprava menšího zvonu (výměna srdce a nové uchycení).

V roce 2004 byl kostel díky svému ojedinělému způsobu výzdoby (malby) prohlášen Ministerstvem kultury ČR za kulturní památku.

V srpnu 2005 byla dokončena rekonstrukce krovu věže, který byl poškozen vlhkostí a chemickým působením holubího trusu, v listopadu téhož roku musela být provedena akutní oprava zastřešení sakristie (oprava krovů, výměna krytiny), když po prudkých deštích došlo k vytopení celé sakristie...

V roce 2006 proběhla přípravná fáze rekonstrukce krovu (který je taktéž již značně poškozen) střechy nad lodí a presbyteriem kostela, s případnou výměnou krytiny střechy. Byla vypracována projektová dokumentace a rozpočet celé opravy (cca 3,5 mil. Kč), úspěšně proběhlo řízení k vydání stavebního povolení, byly podány žádosti o dotace. Na jaře 2007 byla poskytnuta první finanční částka (byť nevelká, ale pevně věříme, že ne poslední), takže v červnu začaly první práce na této náročné akci, která rozsahem není až tak velká, ale vzhledem k finanční náročnosti (a nedostatku vlastních prostředků a tudíž závislá na dotacích) bude rozložena do několika následujících let...